13. část historie Sokola v Praze - Libni
Období 1984 až 1989
K oslavám v jubilejním roce 1984 byl vydán hezký Památník stého výročí založení Tělocvičné jednoty Sokol v Praze - Libni. Největší část připravil archivář a vedoucí Věrné gardy bratr Adolf Peťule. Sportovní části a konečnou úpravu do tisku provedl redaktor Tomáš Svoboda. Byl to již třetí Památník libeňského Sokola (k 25., 50. a 100. výročí).
V Památníku je oceňován vzestup kvality cvičení v odboru Sokol po roce 1972, kdy se přihlásil do Soutěže o titul "Vzorný odbor". Soutěžila tehdy celá jednota, všechny oddíly i všechna družstva. Počet členů a hlavně mládeže rostl, docházka do cvičení se lepšila. V roce 1984 byla průměrná návštěva v jedné cvičební hodině tato:
žactvo: rodiče a děti 10 párů
předškolní žactvo 16 dětí
mladší žáci ...21 mladší žákyně ...29
starší žáci ....16 starší žákyně .....22
dorost: dorostenci ....4 dorostenky ........5
členstvo:muži - zákl. gymn. ..7 ženy - zákl. gymn. ...17
muži - kondiční gymn. 13 ženy - Invalidovna ...19
ženy DG na Žernosecké ...86
Jóga, muži a ženy 12
KARDIO, zdravotní oddíl, muži a ženy ...48
Byl nedostatek cvičebních prostorů, takže mladší žáci a mladší žákyně cvičili společně ve velkém sále, někdy se tam ani nevešli. Podobné problémy mělo starší žactvo a dorost. Přesto se jména libeňských dětí objevovala v soutěžích mezi prvními. Cvičitelé nechyběli na žádném cvičitelském srazu ani školení. V jednotě probíhalo dlouhodobé školení, které vedla metodička Dáša Horáčková. V soutěži o titul "Vzorný odbor" byl získán III. stupeň r. 1973, II. st. 1978, I. st. 1983. Bronzová plaketa k I. stupni získána r. 1986. Stříbrnou plaketu k I. stupni by býval odbor dostal v r. 1990. Vyznamenání Zásluhy o rozvoj tělesné výchovy III. st. získal již v roce 1985.
Každoročně se konaly Dětské karnevaly a Dětské dny spojené s autobusovým zájezdem a také Mikulášská nadílka. Odbor pořádal tělocvičné akademie, na kterých se objevovala vždy nová čísla našich mladých cvičitelů. Do soutěží "podiovek" bylo posíláno až 5 skladeb. Uveďme alespoň tu nejpopulárnější z roku 1989, skladbu Jindry Štefkové a Josefa Řezníčka s názvem "Pruhovaná". Dostala tehdy druhou cenu.
Měli bychom si připomenout alespoň jména tehdejších žáků, kteří se objevují v sokolovně i dnes, již jako cvičitelé, např. Jiří a Tomáš Novákovi, Vladislav a Pavel Voráčovi, Jan Kolář, Filip Kadlec, Aleš Kafka, Jan Hora, Radek Zeman, Tomáš Novotný a jiní. Už tenkrát pracovali jako cvičitelé F. Kodl, Zdeněk Lauschmann (nyní na Zlíchově), Martin Halík (ve Vinoři), Roman Kolář, Srnský, Řezníček, Aleš Krotil, Vetengl a jiní.
Cvičitelky: Dekastellová, Haufová, Janešová, Kavinová, Kodlová, Hovorková-Štefková aj.
Chvála turistice - chvála pobytu v přírodě!
Ve dvacátých letech vznikl velký zájem nejen o hry a atletiku, ale i o přírodu, o turistiku, o skauting a tramping. V Nakladatelství ČOS byla v roce 1920 vydána kniha Ant. B. Svojsíka a Jana Nováka: "Základové skautingu". Autoři ji věnovali "Sokolskému dorostu na cestu přírodou a životem". V úvodním slově napsal tehdejší náčelník ČOS br. Jindra Vaníček: "...že mládeži své skutečně nemůžeme dáti ničeho lepšího nad pobyt v přírodě".
Teprve v roce 1945 se obnovil zájem o pobyt v přírodě a doháněl se ztracený čas. Vyšla řada dobrých příruček, byla uskutečněna školení pobytu v přírodě. Naše dorostenky, vedené Věrou Dekastellovou, stanovaly na Sejckém ostrově již v roce 1946 a i další dva roky. Dorostenecké tábory vedl Mirek Tůma. Žactvo jezdilo na prázdninové osady do "Hnízda libeňských sokolů" v Dolní Malé Úpě (nynější Sokolí boudy). V roce 1948 se zase všechno zastavilo. Víme proč. Rok 1968 probudil opět sokolský život, začalo se zase cvičit, vrátil se i zájem o cvičení a pobyt v přírodě, zájem o turistiku.
Turistické oddíly žactva
V osmdesátých letech se zrodily dva turistické oddíly. Turistický kroužek mladšího žactva (TK1) založili a dlouho vedli manželé Kodlovi. Vrcholné období kroužku začalo v roce 1980, kdy na získání odznaku "Zlatá Praha" bylo obětováno 11 zimních sobot (leden - březen) a průměrná účast byla 22 osob. Následovalo Léto v Posázaví (3x), a potom Hřebeny Brd (4x), kde již pomáhali mladší cvičitelé Lauschmann a Halík. V lednu 1981 žactvo poznávalo Románskou Prahu (8x) a Gotickou Prahu (vedla J. Besperátová). Dobře motivované byly výlety žactva spojené s četbou Jiráskových pověstí. Na 7 výletech "Po stopách starých pověstí českých" byla účast 22 až 36 osob. V jubilejním roce 1984 byly velmi úspěšné vycházky po Praze 8 "Poznáváme své město". Bylo jich 9 s průměrnou účastí 24 osob. Vycházky měly dvě části: kulturně poznávací, ke které byl rozmnožen dvojlist. Na textech spolupracoval br. A. Peťule. Druhá část vycházky byla rekreační - obyčejně někde na louce nebo v Areálech zdraví - hry.
Každoročně se v červnu konaly autobusové zájezdy dětí (např. 5x do Českého ráje). Prázdninové soustředění mladšího žactva bývalo v chatičkách TJ Meteor v Chřenovicích na Sázavě. O bohaté činnosti obou turistických kroužků by se dalo ještě mnoho psát, zejména o pestrosti a nápaditosti programů práce s dětmi, ale to snad při jiné příležitosti.
Turistický kroužek starších žáků a dorostenců (TK2)
Programy vycházek mladšího žactva byly stále náročnější a tak bylo nutno ustavit kroužek starších žáků a dorostenců. U samého zrodu stál Zdeněk Lauschmann a 1. února 1982 se narodil turistický oddíl JILM. K víkendovým výpravám každý třetí týden přibyly ještě středeční schůzky v klubovně. Na schůzkách se připravovaly výpravy a žáci se učili čtení map, práci s buzolou, uzlování, vzdělávali se nenásilně v akcích Děd Vševěd, Všeuměl, Jazykohrátky, Pamatovák a jiné úkoly, které si Zdeněk vymýšlel. Dost času bylo vždy na hry, soutěže a písničky při kytaře. Výpravy bývaly jednodenní, v létě dvoudenní s přenocováním v přírodě nebo v turistické noclehárně. Chlapci se učili znát přírodu, květiny, rostliny, stromy, hledat červený tis i strom jilm, jehož list je ve znaku oddílu. Nachodili hodně kilometrů pěšky, dělali výpravy i na kolech. Na výpravách byly oblíbené dlouhodobé bojové hry, stejně jako každoroční zimní hra "Vyzvědači" v ulicích Starého Města. Stanové tábory si jilmáci stavěli na zelené louce a často měnili místa. Zkusili i Putování na Slovensku. Nebáli se ani brigád v okolí sokolovny a na udržování "Chráněných území na Praze 8". V osmdesátých letech spolupracovali s vedoucím Roman Kolář, Srnský, Beneš a jiní.
Věrná garda je oddíl krásného přátelství a pravého bratrství, jak si to představoval zakladatel Sokola a první starosta Jindřich Fügner. V roce 1984 měla naše Věrná garda za sebou již 9 roků bohaté činnosti a 72 besed s průměrnou účastí 42,3 osob na jedné besedě. Prvních 49 besed bylo věnováno cyklu přednášek "Znáš tu zem líbeznou? Krásy Československa - slovem i obrazem". Na 50. besedě se objevil nový cyklus přednášek nazvaný "Daleké cesty". V roce 1984 to byl Split a ostrov Hvar (Josef Valenta) a od různých přednášejících: Normandie, Kavkaz, Mexiko a jiné země. Dvě besedy v tom jubilejním roce byly věnovány promítání diafilmů pořízených z archivních dokumentů již k 95. výročí. Výklad podal archivář br. Peťule.
V rozmnožovaných měsíčních programech Věrné gardy bývají oznamovány čtyři druhy akcí, kromě besed návštěva výstav nebo kult. památek v Praze, celodenní výlety do okolí Prahy a autobusové zájezdy do vzdálených míst. Vynikající vedoucí mnoha zájezdů byla Františka Pášová, která však 13.4.1984 zemřela. Posledním jejím zájezdem byl zámek Frýdlant a Lázně Libverda v roce 1982. Z celodenních výletů uvedeme cyklus největší: "Putování kolem Prahy za 24 dní". Vedeni Ludvíkem Holým a Františkem Kodlem jsme našlapali celkem 112 kilometrů a 20 účastníků získalo odznak 100 jarních kilometrů, Jejich věkový průměr byl 73,05 roků. O všech akcích je v archivu bohatá obrazová dokumentace a 7 kronik Věrné gardy.
Jóga, oddíl zdravotního tělocviku, byl zaveden již v roce 1981. Vedoucími byli obětaví manželé Jeřábkovi a také Věra Haufová. Průměrná návštěva cvičení byla zprvu 10-12, v letech 1986 až 1989 vzrostla až na 18. Cvičilo se nejdříve v malém sále zvaném též Badmintonový (dnes Alšův sál podle velikého Alšova obrazu). Sál byl na jógová cvičení příliš chladný, proto se přešlo do Srncova sálu, kde se cvičí dodnes.
Zdravotní oddíl KARDIO cvičil také jen jednou týdně a v roce 1984 měl v šesti skupinách průměrnou návštěvu 48,4. Byl založen a řízen MUDr. Jarmilou Winterovou z kardiologického oddělení OÚNZ v Praze 8. Od března 1981 se stali všichni členy odboru ZRTV. Na každém cvičení byl přítomen lékař a zdravotní sestra. Společnou rozcvičku vedla Markéta Ladová, studující na Lékařské fakultě. Cvičení bylo několikrát přerušeno a cvičenci si měřili tepovou frekvenci a museli vysadit při dosažení předepsaného maxima. Podle lékařského vyšetření byli rozděleni do skupin podle dovolené zátěže od 50 do 150 wattů. Počet cvičících kardiaků stále vzrůstal až na průměr 64,3 v roce 1987. V březnu roku 1988 byl celý oddíl převeden do zdravotního odboru TJ Meteor Praha.
Sametová revoluce v roce 1989 ukončila činnost odboru ZRTV a všichni dobří a "věrní" pracovníci přešli do Sokola, obnoveného v Libni 28. března 1990, v den výročí narození Jana Amose Komenského.
František Kodl