JILM a SOKOL , SOKOL a JILM

Ono je to docela svázané, protože všichni vedoucí a většina členů byla v Jilmu a zároveň dělala cvičitele, či chodila cvičit jako žák.

A tak začátek trošku společný a pak to sklouzne k Jilmu. Ale nebojte se, ono v další kapitole se to obrátí zase ke cvičení.

Moje úplně první vzpomínka na Jilm ? Bylo to začátkem února 1982 v klubovně na Korábě, kdy jsem vyslechl od kamarádů něco o měsíčninách a že mám vyrobit nůž (vyřezat ze dřeva).

Ale to vše mělo samozřejmě delší předehru. Jako tříapůlletý špunt jsem začal na podzim roku 1973 chodit do cvičení předškolních dětí, za tři roky jsem pak přešel do mladších žáků. Čekali jsme v šatně, lezli jako opice po stěnách klecí (ty jsou tam ostatně dodnes) a tu přišel starší pán a klidně ale důkladně nás za to vypeskoval. Tak to je moje první vzpomínka na Františka Kodla. Tak nějak samozřejmě se mezi dětmi i rodiči říkalo – jdu cvičit do Sokola – my malí jsme nevěděli, co to znamená, ani to, že vlastně neexistuje. Cvičilo se, šikovnější začali chodit na závody v gymnastice, také se začalo jezdit na výlety (autobusem) – pamatuji Český ráj, hrad Kost, les Řáholec a další. Pak se objevil další cvičitel –Zdeněk Lauschmann. Začalo se jezdit na dobrodružnější výpravy. V létě 1981 byl první tábor starších žáků v Chřenovicích (tam jsem ještě nebyl) – táborová hra Kapitán Fox, galeje, bobříci, lukostřelba, ... . Zdeněk měl už teď jistě v hlavě vše srovnané a věděl, co by chtěl do budoucna dělat. Přišel podzim 1981. V jakési ustálené partě se pokračuje ve výpravách. Na té říjnové do křivoklátských lesů přichází Zdeněk s novinkou. Což takhle založit turistický oddíl a mít vlastní klubovnu. Nápad byl radostně přijat a začalo se s pracemi. Bývalá šatna a sklad u volejbalových kurtů na Korábě ( mezi školou, hřbitovem a tehdejším zahradnictvím) se začala opravovat – vyklidit, natřít, nainstalovat kamna, v bazaru na libeňském ostrově se kupuje skříň, stoly, židle - vše máme v klubovně dodnes !!!, dělá se dřevo do kamen. Pokračují výpravy, konají se 1. Vyzvědači na Starém Městě, v prosinci 1981 se koná i vánoční nadílka. V lednu 1982 začal Zdeněk rozdávat přihlášky a 1. února 1982 byla první schůzka JILMU (JILM = junáci indiánské lesní moudrosti , a taky je to strom se zvláštními nesouměrnými listy). Přišly měsíčniny, Děd Vševěd, Všeuměl, Oddílový pokřik, Zlatý zákon, Sedmička dobré vůle, Písničky, Bodovací arch s pravidelným každoměsíčním vyhlašováním a rozdáváním Bodovacích lístečků (špičník, smetánek, šedý průměr, trosečník) – prostě všechno to, co znají jilmáci dodnes. Schůzky byly v pondělí od tří do půl páté, pak se šlo cvičit (starší zůstali ještě hodinku, jim sokol začínal až v šest). Byla spousta brigád, kamna spotřebovala spoustu dřeva (v zimě jsme museli horečně topit, abychom v té dřevěné boudě neumrzli), znovu se natírala klubovna ( s jilmovým listem do ulice), čistilo se hřiště i zarostlé okolí. V roce 1985 však postupně došlo k odpojení el. proudu (a tak jsme si svítili lampou na propan-butan) a nakonec jsme byli z klubovny odstraněni a před vánocemi 1985 se stěhujeme do Mezihoří. Tady byla tělocvična Meteoru, kde kdysi trénovaly košíkářky. V tu chvíli to byl nevyužívaný prostor a vedle této tělocvičny stála bývalá zděná šatna – tato nudle 3 x 7 metrů byla naší klubovnou (opět s neuvěřitelným množstvím práce při zvelebování vlastní klubovny i okolí – hřiště) až do září 1991, kdy se stěhujeme do naší nynější klubovny v sokolovně. Ta je pak ještě na podzim 2001 zvětšena o sousedící místnost - kdysi temnou komoru. Klubovna vždy byla a i nyní je vyzdobena spoustou trofejí, výrobků do bobříků, vlastními bobříky, jednu stěnu zaujímají pamětní lístečky ( po každé výpravě se již od založení oddílu kreslí pamětní lísteček, který obsahuje datum, název výpravy a charakteristickou kresbu k výpravě se stahující – kluci si jej pak lepí do svých „pracáků“). Na další stěně je knihovna s knihami a kronikami a hned vedle Prkno členů –fotografie všech jilmáckých táborníků se jménem, přezdívkou a táborovým číslem.

Jilm má spoustu tradičních akcí. Ještě před založením oddílu se započala tradice Vyzvědačů a Vánočních nadílek, v roce 1982 byl 1. Mistr uzlování (putovní uzlovačka), v roce 1984 přibyl Mistr signalizace (putovní praporky) a Boj družin (putovní ešus). Začali jsme si skládat vlastní písničky – dvorním textařem byl Kája a hudbu dělal Zdeněk. Do dnešních dní zůstal náš megahit Moranova ( od stejnojmenného autora pojednávající o jednotlivých členech oddílu), která se neustále doplňuje o nové sloky. I dnešní jilmáci si zazpívají písně jako Lupič Kruťák, Jitro, Noc v táboře, Brok Bernardýn, .... O nějakých 15 let později jsme na srazu v přírodě na Zvířeticích slavili úspěch s písní Jindřich je hradu pán, letos jsme díky JVLS složili další píseň –My jsme sokolové ze tří pražských žup. Tradičně se též jezdí na výpravy na kolech – kolovky (vždy jaro a podzim), na lodích jsme jeli poprvé v roce 1993. Nejprve jsme jezdili na podzim (Vltava z Vraného do Libně, z Libně do Libčic), od roku 1996 jsme začali jezdit v květnu (Vltava pod Lipnem, Berounka, Sázava, Lužnice, Ohře, Otava, Ploučnice). V roce 1990 začíná naše pravidelná účast na Jarních a Podzimních Výletech Libeňského Sokola ( od roku 1995 v rámci Srazů v přírodě pražských žup). V roce 1991 jsme podnikli i první Zimní táboření – tedy lednové přenocování v tee-pee.

V roce 1992 byla první Aprílovka - výprava konaná okolo 1.dubna se spoustou ztřeštěností a nelogických úkazů (Putovní baterka). Už od počátku byly důležitou součástí programu brigády – jednak u kluboven a posléze u sokolovny, dále v novější době pomoc při pořádání různých akcí (Běh strmý, Akademie, Šibřinky, Dětský den), pravidelná péče o jižní zahradu sokolovny, ale také brigády, které jednak přinášely užitek okolí a navíc jsme si při nich i něco vydělali. Od roku 1987 jsme 5 let jezdili na lesní brigády do Klánovic, od roku 1988 až do jara 2001 jsme se ve spolupráci s Ochránci přírody starali o chráněné území Prosecké skály (odstraňování keřů šípků, hlohů, bezinek a akátů z chráněných luk), lze také vzpomenout čištění Rokytky od harampádí, několikaleté udržování modré turistické značky ve svahu nad Draháňským údolím či úklid odpadků na Velké skále v Bohnicích. Kromě toho jsme sbírali bezinky a stále ještě sbíráme šípky a sběr. A proč to vše? Protože od Meteoru jsme kdysi dostali 12 podsadových stanů a pár prken a to bylo vše. Veškeré táborové vybavení bylo nutno buď získat zdarma starší od různých dárců a nebo koupit. A také své touhy jsme měli, a tak jsme již v roce 1984 mohli koupit stanovou látku a Roman s Jírou ušili naše první tee-pee. Za rok přibylo druhé, další rok pak kosočtvercové celty a za další rok poslední třetí týpko. A kára a nářadí a kola a lodě a svázání kronik a fotky a nové hrnce a ...stále je co doplňovat a stávající vybavení obnovovat. V roce 1998 jsme ušili nové celty a v letech 1999 a 2000 tři nová týpka náhradou za staré již sešlé časem – tentokrát byli švadlenkami Jirkan a Mišina. V devadesátých letech se objevily granty a tak jsme si mohli dovolit koncem devadesátých let nové celty na podsadové stany a pár dalších vylepšení (další kára, 3 nafukovací kajaky, 2 kola, další kánoe, ...). Ale dost práce - i když ta je docela stěžejním bodem programu Jilmu.

Schůzky nyní již pravidelné středeční (a až od 17:00 – dnešním školákům asi přibylo učení a povinností, takže začátky schůzek se postupně posouvali od 15:00 až po dnešních 17:00) jsou plné her, písniček, plnění měsíčnin, Vševědů, Všeumělů, zdokonalování se v signalizaci, topografii, uzlování, plní se zkoušky do oddílových hodností, probíhají různé výplaty, nákupy a další nutnosti kolem oblíbených celoročních her, oznamují se věci k výpravám a dalším akcím. Kolikrát ani 2,5 hodiny nestačí. Přibližně jedenkrát za tři týdny ( na podzim 6 víkendů, na jaře 9x) se vydáváme na výpravu. Na jaře a na podzim jsou výpravy dvou či třídenní, v zimě jen sobotní jednodenní s nedělní akcí v Praze. Spí se v lese pod celtami, jídlo se hřeje na ohni u něhož pak zní dlouho do noci kytara (ale i flétna, občas byla i mandolína, trubka či tahací harmonika), chodíme se dívat do pěkných měst, na hrady a zříceniny, na přírodní zajímavosti a vůbec všude tam, kde je hezky – a to je v Čechách naštěstí skoro všude. Hrajeme hry, často bývá úsek celoroční hry a hlavně jsme se svými kamarády.

A pak přijde tábor – sekání (kosou) a hrabání louky, odvoz trávy, stavba kuchyně, stanů, týpek, sklípku, zásobáku, stožáru, brány, dřevníku, slavnostního ohniště, latrýny, odpadovky a dalších drobností (studánka, molo u rybníka, seník na nářadí, ....). To trvá dva a půl dne. Pak by si člověk sice rád odpočinul, ale je tu vlastní tábor – nákup, uvařit, umýt nádobí, připravit palivové dřevo, přivézt pitnou vodu, noční hlídky – to víte, na táboře nemáme kuchařky ani jiný personál, je jen těch cca 15 kluků a 5 vedoucích co se znají z celoroční i víceleté činnosti. Ale zbude i čas na táborovou hru, jež je často vyvrcholením hry celoroční – za tábor bývá 10 až 15 úseků, ve kterých znovu prožíváme dobrodružství našich hrdinů. Úseky jsou denní i noční. Mohou být hrací, myslící, vyráběcí i chodící. Všichni jilmáci znají kultovní chodící úsek Maracaibo, určitě dělali kárku, vodní mlýn či šibenici nebo pohřbívali své hrdiny. Veškeré úseky je možno dohledat v kronikách. Loví se bobříci ( bývá jich 8 a každý má i více částí a řeknu-li, že je třeba znát například 200 rostlin, vyrobit dřevěnou stoličku bez hřebíků, 24 hodin se postit či mlčet, přečkat noc sám mimo tábor, ...), pak je vidět, že každý ulovený bobřík je opravdu cennou trofejí. Hrají se každodenní ranní hříčky, dvě družstva měří své síly v mačích ve fotbale, ufíjené, softu a nově i ragby, každý den se za každého počasí chodíme koupat, abychom získali Modrou stuhu, posilujeme do Červené tuhé, chodíme na výpravy – nejprve to byly dvě za tábor, posléze 3, od roku 1987 se prostřední z nich nazývala „24“ – protože trvala od půlnoci do půlnoci – prostě celodenní výprava. A protože nám to bylo málo, pořádáme místo ní od roku 1994 „48“ – vychází se večer, jde do rána, pak chvíli spí, přes den opět chodíme, druhou noc dlouze spíme a po dalším dni se vracíme utrmáceni ale se spoustou zážitků do tábora. Ne každý se na ni těší, skoro všichni před ní mají mrazení v zádech, ale když opadnou puchýře (má-li je vůbec někdo, ale po těch 85 km se vždycky někdo najde), téměř všichni se shodnou, že to bylo skvělé a už se těší na další. Taky se těšíme na tradičně zahajovací hru Na středověk, na oblíbené noční a drsné Osvobozování zajatců, na tři táboráky, na večerně-noční posezení v jídelně s kytarou či při čítandě, na to, jestli zrovna dnes nepřijde hučák (bývalý člen, který spojí návštěvu tábora s přepadem hlídky) na lukostřelbu a vůbec na celé ty tři týdny. A pak už zase na září - na kamarády, na novou hru, ..

Od roku 1996 se koná Zálesácký Závod Zdatnosti (ZZZ). Je to závod, ve kterém družstvo (trojice) běhá, uzluje, signalizuje, zapaluje oheň, překonávají se překážky, pracuje s nožem a sekerou, poskytuje první pomoc, musíte umět s mapou, z obrázků se poznávají známá zákoutí Čech, šplhá se na strom či tenisákem hází na různé cíle, mít pevnou ruku při šošonském běhu a také musíte znát rostliny a zvířata . Nejprve se soutěžilo v jednotlivých župách. My jsme se účastňovali závodu pražského pětižupí. Od roku 1996 měl závod tyto vítěze : Spořilov, Dobříš, Libeň (Jilm), Staré Město, v roce 2000 se nekonal závod pětižupí, ale první finále ČOS (účastnili se vítězové žup z roku 1999 – vyhráli Přemyslovice stejně jako v roce 2001), Staré Město a pak už jen třikrát Libeň-Jilm. Na základě toho jsme i my tedy 3x postoupili do finále ČOS. Poprvé v roce 2002 – vyhrál Liberec, Jilm byl 9. mezi 25. V roce 2003 jsme však slavně dobyli vítězství – trojka Drátek, Nezmar, Řek vyhrála mezi 22 soupeři (a PK – jak nazýváme v Jilmu vedoucí - se díky neuvážené sázce musela veřejně klanět zmíněným vítězům a ještě jim složit oslavnou Ódu na vítězné družstvo). V roce 2004 již byly dvě kategorie. Ve starším žactvu jsme byli opět první !!! ( Vejce, Okoun, Rája), v dorostu pak na nás zbylo 5. místo.

Nyní pro pořádek uvedu všechny naše zatím uskutečněné tábory včetně názvu, počtu vedoucích a členů, místa a táborové hry. A u prvního uvedu i táborovou sestavu – zde jsou naši průkopníci :

PK: Zdeněk, Roman, Jíra, Jéňa

Zelená: Radek, Váva, Pavel, Mimino, Moran

Modrá: Kouzelník, Michal, Petr, Láďa, Honzík

Žlutá: Martin, Marty, Jirkan, Dan, John

Také jsme se již dvakrát sešli při výročích. Poprvé to bylo v únoru 1997 při 15. výročí a podruhé v únoru 2002 na počest 20. výročí. Ze 153 pozvaných členů, kteří kdy byli s oddílem na táboře se dostavilo 53. Řada dalších poslala alespoň pozdrav. Z prvních padesáti se dostavilo 24 - tedy všichni, kteří byli alespoň na dvou táborech (nepřišli tak jen ti, co se oddílem jen krátce mihli). Sešli se kompletní družiny z některých táborů v 80.letech. Některé jsme neviděli i 15 let. Bylo skvělé pozorovat, jak ještě v brzkém ránu se tito často již tátové od rodin probírají kronikami, zpívají či ve skupinkách klábosí o tom, co dělali před 10,15 či 20 lety. Kdyby se tenkrát nic zajímavého nedělo, nebyli navzájem kamarády, jistě by dnes nepřišli. Ale oni přišli a rádi. Dejte tak i Vy svým synům možnost prožít něco, na co budou za 10,15 či 20 let v dobrém vzpomínat !!

A navíc je na oddíl spolehnutí. Za celých 23 let nezrušil jedinou schůzku ani výpravu !!! Počet schůzek se za ty roky již přehoupl přes 950, výprav a dalších podniků s pamětním lístečkem bude na konci roku 2004 už 502 a táborů bylo 23.

Počet členů bývá různý. Byly měsíce, kdy v bodovacím archu bylo našlapáno 24 jmen, jindy se krčilo pouhých 6. Postupem času jsme zjistili, že se můžeme třeba na hlavu postavit a nováčky nezískáme, jindy začali nováčci chodit v houfech, aniž bychom se o to jakkoli přičinili. Tak už to chodí. Jako letos – po táboře 2003 zbylo jen 10 kluků, během roku jsme se v jednu chvíli dostali na 20 a buch – na tábor jede jen 11! Důležité je nerezignovat, pracovat i s málem, chtít zlepšovat program, vychovat si nové vedoucí a ono se to časem jaksi samovolně projeví a klubovna se opět naplní radostným halasem početného členstva.

V tomto krátkém povídání nelze uvést vše co má člověk na srdci, a tak chcete-li vědět více, musíte se podívat do našich kronik. Jsou plné zápisů z výprav a hlavně fotek (černobílé si děláme sami). Vedou se již od založení oddílu a je jich v knihovně už asi 3 metry. Vždy je kronika za období (září –červen) a za tábor. Za těch 23 let jich tak máme už 46.

Bývalé členy zveme na Vyzvědače a Vánoční nadílku, neodmítneme jejich pomoc při stavbě tábora a těšíme se na jejich hučácké návštěvy na táboře. Je milé, když se na ulici občas slyší - Nazdar Jirkane, jak se máš, co Jilm – a on to nějaký starý jilmák.

Kromě toho se od počátku oddílu chlubíme svým programem ve vývěsních skříňkách, jedna je už od roku 1982 na sokolovně, druhá byla nejprve na Palmovce u stanice tramvaje na Sokolovské a poté, co tramvaje přestaly kvůli metru tuto trasu používat, byla vývěska přesunuta ke stanici tramvaje u metra Palmovka směr Kobylisy. A ono se starat o neustálou aktualizaci zabere spoustu času. Zato potěší občasná pochvala za úroveň vývěsek.

Také se sluší zmínit ty osoby, které se alespoň chvíli podíleli na tom, že těch 164 členů, kteří s námi kdy byli na táboře mělo postaráno o smysluplný a bohatý program. Nejprve ti zakládající vedoucí - Zdeněk (1982-1994), Roman (1982-1992), Jíra (1982- 1985), Jéňa (1982) , pak ti, kteří vytrvali delší čas : Jirkan (1987-dosud), Mišina (1991-dosud), Radek (1985-1992), Martin (1984-1986), Filip (1989-1990 a 1995), Pierre (1993-1997), Doník (1996-dosud), Vítek (1996-dosud) a nakonec ti, co se spíše mihli – Aleš (1992-1993), Portos (1998-1999), Pepan (2002), Přemek (2003) až po ty úplně čerstvé – Řek a Ledňáček začali pékáčkovat v září 2004.

A co si přát do dalších let ? Aby byli stále k mání dostatečně zapálení a oddaní vedoucí, aby bylo dostatek kluků, kteří budou chtít něco zajímavého podnikat, máme zavedená různá hesla a citáty, sem se hodí tyto tři :

1. Čas máme na to, na co si ho uděláme ,
2. Chtít je práce, vůle bolí,
3. I ta nejsnadnější věc se ti bude zdát obtížnou, budeš-li ji dělat nerad

a pak myslím, pokud se k sobě budeme chovat podle Zlatého zákona: Jednej s každým tak, jak bys chtěl, aby on jednal s tebou, nebude mít Jilm s dalším bytím žádné starosti.

Loučím se s Vámi oddílovým pokřikem :

Co má cenu – něco umět

A co dál – nemít strach

A co ještě – držet slovo

A to hlavní – vědět , co je kamarád

zakládající člen Jiří Novák – Jirkan