ZPRÁVY 1995 - 3

Náš stánek

Prvního září 1991 nám byla po dlouhém jednání vrácena sokolovna. Po nekonečné řadě let jsme se dočkali toho, že libeňský Sokol má opět svůj původní domov.

Je pravda, že již v roce 1968 byla obnovena tělocvičná činnost (v prvé řádě díky manželům Kodlovým), výlety, vycházky a besedy, při kterých jsme se mohli scházet, popovídat si, zazpívat i staré sokolské písně, byla možnost stálého vzájemného spojení, ale vše jen se souhlasem činovníků Meteoru.

Od roku 1990, kdy byla obnova naší jednoty definitivně potvrzena, zaregistrována a schváleny nové stanovy, jsme usilovali o převzetí sokolovny. Považovali jsme ji za základ naší další činnosti. Bez vlastní tělocvičny jsme nemohli provést ani nábor členstva a mládeže, o kterou jde v první řadě, abychom mohli začít b plném rozsahu.

Právě brzký začátek nám pomohl daný úkol naplňovat. Rychlé navrácení a vyklizení sokolovny bylo však podmíněno ústupkem, takže letní cvičiště je prozatím v držení Meteoru.

Početně jsme mnohem slabší než dříve, ale dnes již záleží na našich mladých cvičitelích a vedoucích. Jací oni budou, taková bude i nová, mladá krev.

V jednotě máme sportovní a turistické oddíly, moderní gymnastiku pro ženy i mládež a můžeme se těšit z toho, že zájem mladých o Sokol stoupá. Musíme vytrvat!

Ladislav Mrklas

starosta

 

Léto, to jsou především tábory

 alespoň v naší jednotě. Byly celkem tři:

Studánka - na svém stálém tábořišti u Dobříše

Káňata - jako "předjezdci" JILMU na tábořišti u Humpolce (21 dětí+5vedoucích). Bádala v blízkém okolí Krasoňova po ztracené desce starověkých Řeků, zdokonalovala se v tábornických dovednostech a hlavně si hrála, užívala prázdnin a učila se být kamarády.

Jilm - na táboře"Pod cedníkem" se při táborové hře "Pouští a pralesem", lovení bobříků, hrách, koupání, ale i hlídkách a službách v kuchyni či dřevníku lecčemus přiučilo 19 "kluků" (+ 5 vedoucích).

Ale léto je za námi a přichází podzim a s ním cvičení, ale i výpravy. Jilm pořádá 23.- 24.září kolovou výpravu do Kolína, Kutné Hory, Sobotky, Jabkenic, Lysé, Čelákovic a Prahy a dále připomíná, že 7.10.1995 se koná další výlet libeňského Sokola, tentokrát na vrch Klepec u Úval, kde se sejdeme s výletníky z dalších pražských i mimopražských jednot. Blíže viz zvláštní dopisek koncem září a příloha těchto Zpráv.

Káňata ráda přivítají na svých schůzkách - středa,15.- 16.30 - nové tváře (děti 1.-5.třída) a již brzy (16.-17.září 1995) se vydáme na svou první letošní výpravu na Klapý a zámek Libochovice (celkem asi 12 km).

A nyní jedna prosba. Jilm i Káňata hledají nové tábořiště. Víte-li o pěkném místě (louka, potok, rybník, pitná voda, přístupová cesta), dejte prosím vědět. Stejně tak víte-li o šikovném chlapci, který má zájem o výpravy a táboření, rádi ho přijmeme do svých řad.

A teď několik slov o minulém cvičebním roce:

 průměrná účast mladších žáků v jedné cvičební hodině: 24,9

 průměrná účast starších žáků a dorostenců: 25,9

nejlepší docházku měli (z 75 cvičení): 73 P. Voráč, cvičitel, 72  T. Novák, cvičitel, 71  V. Voráč,cvičitel, 70 J. Novák,cvičitel a Jan Hudský, mladší žák.

nejrychlejší šplhavci:

Mladší žáci

Starší žáci

Dorostenci bez přírazu

1.

Tomáš Seifert

4,60

1.

Martin Staněk

3,60

1.

Matěj Ištvánek

4,10

2.

Ondřej Potůček

6,40

2.

Petr Bureš

3,80

2.

Jan Turek

4,40

3.

Martin Hrkal

6,60

3.

Milan Meninger

3,90

3.

David Šašek

4,80

Doskočiště: Jistě si mnozí z Vás povšimli, že se na zahradě sokolovny vylouplo ze skládky a zarostlého prostoru doskočiště a rozběžiště pro skok daleký. Nevylouplo se však samo, trošku jsme mu museli pomoci. A kdo pomáhal? Jiří Novák (29 hod.), Tomáš Novák (21 hod.) Petra Šubrtová (19 hod.), Vláďa Voráč (16 hod.), Vít Jakoubek (15 hod.), Jan Turek (15 hod.), Vítězslav Špírek (11 hod.), Jakub Marianovský (10 hod.) a mnoho dalších, jejichž brigádní hodiny byly pod 10 hod. Celkem 310 dobrovolných brigádnických, a to především dětí!

A letos?

Kromě pravidelného cvičení (ml. žáci ÚT a ČT 7-18, st.žáci ÚT,ČT 18-19 hod., dorostenci navíc ČT 19-20 hod.) pokračujeme v září v soutěži Letní discipíny (skok daleký, sprint, dlouhý běh, vrh koulí, hod krikeťákem) a opět jsme začali soutěž o Nejvěrnější docházku. Od října pak připravujeme soutěž do tělocvičny, ale zatím je tzo tajemství.

Připomínáme placení příspěvků za 2.pololetí roku 1995. Měly by být zaplaceny do konce září.

O veškerém dění v sokolovně informujeme nejen ve Zprávách, při cvičení, ale též na vývěskách (Palmovka, tramvajová zastávka, na sokolovně a v sokolovně před šatnami. Ale vývěsky jsou spíše proč informaci "cizích",

Vy přijďte raději cvičit, či na výlet. V libeňské sokolovně se na setkání s Vámi těší

Jiří Novák

náčelník

 

Letní tábor Studánka

Přes všechna varování o studeném a mokrém létě jsme 1.července dorazili na naši louku v Bělohradském polesí a pálilo slunce.

Na 51 dětí již čekal zčásti připravený tábor a 8 vedoucích. Umývárna a záchodky již stály, se zbytkem pomáhaly starší děti. A hned po rychlém zabydlení ve stanech se začala odvíjet celotáborová hra, která letos znamenala i pro dospělé určité napětí a zvědavost. Záchrana ducha rytíře Jana totiž byla zkonstruována jedním z instruktorů a přesto, že mi dospělí jsme museli některé pasáže usměrnit, byla zajímavá. Noční cesty za duchem, který hýřil různými efekty se líbily zvláště těm menším. Hra nepostrádala nároky na odvahu, manuální zručnost i bystrost. Táborový život se skládal i ze spousty povinností. Vyskytli se i tací jedinci, kteří při službě omývali naštípaná polena, aby nebyla špinavá. Ke konci tábora se podařilo všem čtyřem oddílům dosáhnout po dlouhé cestě vytouženého pokladu.

Stejně jako již vloni za námi v druhém týdnu přijely "Myšky" ze Sokola... 14 maličkých dětí a tři noví dospělí nám zpestřili zbývajících 14 dní.

Konec tábora znamenala opět olympiáda, neboli "velké sportovní klání" a vyvrcholením byla skvělá "táborová pouť".

Mohu zhodnotit, že tábor se povedl a doufám, že se líbil hlavně dětem.

Josef Žáček

 

Zpráva hospodářky a jednatelky

Prázdniny uběhly a je tu opět nový školní rok. Snažili jsme se během prázdnin hospodařit tak, aby naše sokolovna byla zase hezčí.

Díky částečné dotaci od ČOS a Magistrátu hl.m.Prahy jsme mohli natřít opět nově naši střechu, opravit a nalakovat parkety ve velkém (Strnadově) sále

Finančně z vlastních prostředků stačíme krýt režijní potřeby sokolovny a něco málo přidat k dotacím, abychom byli bez zadluženosti.

A ještě z jiného soudku...

O prázdninách jsem navštívila s bratrem vzdělavatelem Františkem Kodlem náš tábor JILM. Velmi se nám líbil a děti jsme tam viděli velice spokojené. V krásné krajině, obklopené lesy, se samospádovým vodovodem až do tábora; díky šikovnosti vedoucích měly děti všechno vybavení, které potřebovaly.

Přejeme jim, aby i pro příští rok se jim letní tábor vydařil.

Marta Halíková

 

Oetz - Tyroly - Rakousko

(1991 a 1995)

Každému pravému Sokolu by jméno městečka Oetz v údolí tyrolských Alp mělo být známé. Je to místo, kde ve vlnách divoké horské Aachy skončil tragicky život jednoho ze zakladatelů Sokola - dr.Miroslava Tyrše. Zahraniční Sokolstvo pořádá k jeho památníčku každý rok zájezd. Po roce 1989 se mohloé připojit též Sokolstvo naše, české a slovenské. V červnu 1991 jsme se vypravili poprvé. Z naší jednoty jelo 6 členů.

V pátek po příjezdu za krásného počasí jsme se vyvezli k jezeru Pitburg a nádhernou lesní cestou-necestou, nahoru-dolů, sešli zpět do údolí a podle nádherné řeky Aachy k památníku dr. M.Tyrše. Po položení květin s našimi emblémy a nezbytném fotografování jsme se rozloučili s divokou řekou.

Přechodem přes úzkou a vždy mokrou lávku, u břehů vedoucí pod převislou skálou jsme zakončili program prvního dne. Za krásného pátečního večera jsme ještě prozkoumali nejbližší okolí a krásně pak spali v čisťounkém pokojíčku naší paní bytné.

Druhý den byl určen celodennímu výletu do hor, buďto lanovkou, pěšky nebo kombinací obojího. My, starší ročníky, jsme volili lanovku. Rozhled jedinečný na všechny strany díky počasí a nahoře dokonce opalování ve výšce kolem 2000 metrů. Prostě nádhera! Večer jsme ztrávili v útulné hospůdce při předem objednané večeři a v dobrém rozmaru jsme se opět rozešli do svých přechodných domovů. V neděli při odjezdu jsme všichni litovali, že je konec zájezdu a slíbili jsme si, že přijedeme opět.

Tento slib jsme splnili až letos ve dnech 24 - 27. 8. 1995. Ovšem, nic v životě se neopakuje úplně stejně. Tentokrát nás zklamalo počasí. prostě pršelo - a pak už jen lilo! Za velikého deště si nás rozebrali naši ubytovatelé a k mému překvapení jsme my čtyři jsme byly ubytovány u sestry mé předešlé "hausfrau". Podotýkám, že naše libeňská účast se z minulých šesti účastníků rozrostla na jedenáct členů, což byla největší skupina z celé jednoty.

A nyní k vlastnímu programu. za velkého stálého deště jsme absolvovali pouze pouť k památníku doktora M. Tyrše, a i když to není daleko, promáčeli jsme se tak, že nám body do neděle nevyschly. Ani jsme nebrala foťák, a jsme zvědavá, jak dopadly snímky těch, kteří fotografovali. Po poradě s vedoucím zájezdu br. Sejkem jsme zrušili původní plán, návštěvu jezera Pitburg a následnou cestu zpět.Úrazy blátivou cestou by asi nebyly žádoucí. navíc, každý velice promočen se docela rád uchýlil do svého dočasného domova k usušení, eventuálně k převleku. Rovněž druhý den byl na programu jiný výlet. Nechali jsme si poradit od Vídeňských Sokolů. Autobus nás dovezl na druhou stranu údolí, a sice do horského městečka jménem Kühtai - výška 2020 metrů. Silnice vede jako všude zde nádhernou přírodou, míjíme jednu přehradu s neskutečně modrou vodou a zastavujeme na přelomu silnice za městečkem. krátká porada, protože počasí se nechce vzdát přepršek, rozhodla sportovně. Jde se k další přehradě, jenže převýšení je asi 350 metrů. Nu, co dělat. Každý dojde tam, kam mu srdíčko dovolí. Někdo rychleji a někdo pomaleji. Vzdal to málokdo. Jsme přece Sokolové! Rozhled a změny počasí udělaly své. Fotografie, které jsme udělali, jsou toho dokladem. příroda neskutečně kouzelná. Přeháňky a vítr nám neublížily a my jsme se vrátili velice spokojeni, dokonce zbyl čas na předtím vynechanou návštěvu jezera Pitburg.

Pak už zbyl jen čas na úpravu zevnějšku k večernímu stolu, procházka po bohaté večeři a zasloužený spánek.

Na zpáteční cestě jsme ještě stačili deštivou prohlídku města Linbec a pak za veselého zpěvu směr Praha.

Foto bude k nahlédnutí na něklteré naší besedě.

Co myslíte, byli jsme v Oetzu naposledy?

 

Věra Dekastellová

 

Volejbal

Volejbalové družstvo Sokola Libeň se v současné době účastní turnaje pořádaného TJ Sokol Vysočany.

Na turnaji startuje celkem 8 smíšených družstev, která hrají dvoukolově systémem každý s každým v průběhu čtyř sobot. Před posledním turnajem zvítězilo naše družstvo ve 2 z 8 zápasů.

Petr Novák

vedoucí oddílu odbíjené