T.J. SOKOL Praha - Libeň

Kolik radostí přinesla členstvu, dorostu, žactvu i libeňským občanům naše sokolovna nelze ani vyčíslit. Velký sál, dlouhý 21,35 m a 14 m široký, často ani nestačil přílivu nových cvičenců. Na blížící se VI. slet se mohla jednota dobře připravit již pod vlastní střechou. Měla tehdy v r.1912 585 členů, z toho 29 zakládajících, 357 přispívajících a 199 činných. Dále měla 102 členky, 49 dorostenců, 36 dorostenek, 101 žáků a 102 žákyň. Tedy celkem 975 duší.

Jak byl využíván ve sletovém roce velký a malý sál poznáme z Výroční zprávy za rok 1912, kde náčelník JUC. Václav Vávra a náčelnice Milada Jirkovská (provdaná Vacínová) uvádějí: muži cvičili třikrát v týdnu i o prázdninách, nejmenší návštěva byla 45, největší 92. Dorostenci cvičili ve středu a v sobotu, i o prázdninách. Žáci v pondělí a ve středu mimo prázdniny. Ženám, dorostenkám i žákyním byty vyhrazeny úterky a čtvrtky.

Statistika cvičení v roce 1912:

Uvádíme statistická data proto, abychom mohli později i dnes porovnávat zájem o cvičení a poctivost v docházce. Srovnáme-li poměr zařazených s návštěvou v jedné hodině, vychází nám u mužů a dorostenců návštěvnost jen 54%, zatímco u žen a dorostenek 80%. Žákyně byly nejpilnější, vykazují 84%.

VI. všesokolský slet - 1912 a současně I.slet Slovanského Sokolstva se konal opět na Letné. Na prvním z hlavních sletových dnů cvičilo 92 mužů a 38 žen ze Sokola Libeň. Ve sletovém průvodu pochodovalo 132 libeňských mužů v krojích (pořadových cvičení v květnu a v červnu se zúčastnilo asi 100 bratří; hlavně z řad přispívajících). Ve sletové scéně Marathón účinkovalo 13 mužů. Do sletových závodů vyslala jednota 12 dorostenců a 13 mužů (dvě družstva a jednoho jednotlivce), dále 3 muže do závodu prostého a 3 muže do závodu zvláštního. 1.družstvo získalo 80,9% dosažitelných bodů a přineslo lipový věnec se stříbrným odznakem a velký diplom. Vítěz získal 93% bodů. Dobře si vedlo i druhé družstvo (malý diplom) i ostatní závodníci. Např. br. Boh. Vágner byl ve skoku o tyči třetí výkonem 2,80 m. Členové jednoty pracovali i v několika sletových odborech a na sletových závodech jako rozhodčí. Pro účastníky sletu z naší pohraniční svěřenky v Kopistech u Mostu uspořádali v sokolovně přátelský večer, opatřili noclehy a dělali jim průvodce po Praze.

Radostný a velmi čilý byl život jednoty v nové tělocvičně, ale ne na dlouho. V roce 1914 vypukla 1.světová válka. Naše nová sokolovna se proměnila ve vojenský lazaret. Hodně mužů narukovalo, pro dorostence zajistil náčelník se starostou cvičení v "Libušině škole". Oblíbený vedoucí dorostenců br. Vaniš narukoval, velení převzal br. Jan Koubek. Osvědčil se stejně dobře a tak na župních závodech v roce 1918 se naši dorostenci umístili na prvním místě. Sokol ve válečných letech vlastně neexistoval. V květnu 1915 byl zatčen a uvězněn starosta ČOS br. Scheiner a v Listopadu 1915 byla rozpuštěna ČOS i Svaz Slovanského Sokolstva.

Ve vojenském lazaretu v sokolovně pomáhaly naše členky šitím prádla a ošetřováním raněných. Ke cvičení byla sokolovna uvolněna až začátkem února 1919.

VII. všesokolský slet - 1920 - na Letné

Bylo to velmi smělé rozhodnutí ČOS konati slet tak krátce po ukončení 1.světové války a nedlouho po vzniku Československé republiky - 28.října 1918. Avšak nadšení bylo veliké a překonávalo všechny překážky. Na Letenské pláni cvičilo čtyřikrát víc cvičenců než na VI.sletu v roce 1912.

I libeňská jednota zaznamenala obrovský přírůstek členstva a mládeže. Průměrná návštěva v jedné cvičební hodině byla ve sletové roce 1920 tato: 111 mužů a 115 žen, 160 dorostenců a 170 dorostenek, 388 žáků a 305 žákyň. Nejsou to čísla vymyšlená, odpovídají přibližně čtyřnásobku hodnot z roku 1912. Podrobnosti můžeme doložit v našich Zprávách z roku 1930,str.46 až 48, kde je i grafický diagram celého desetiletí.