T.J. SOKOL Praha - Libeň

Vrátíme se ještě k slavnému XI. sletu - 1948, o němž se psalo v 8.části historie, a trochu rozvineme to poslední vystoupení žen s Kužely. Budeme citovat z knihy sestry náčelnice Marie Provazníkové "To byl Sokol". (Vydáno r.1988 v Mnichově, str.227): "Silně ten den pršelo. Sestry byly promoklé, zkřehlé chladem, halenky se jim lepily na těla; daly se však do cvičení tělem i duší. Slzy jim tekly po tváři, zuby měly zaťaté, aby zabránily hlasitému vzlyku nad loučením se sletem, se Sokolstvím, co vneslo do jejich životů tolik krásy a tolik štěstí. To nebylo cvičení, to byla bohoslužba a jejich zanícení a rozechvění se přenášelo na tribuny. Čtvrt miliónu diváků sledovalo jejich pohyby se zatajeným dechem, pilo očima krásu, kterou vytvářely a svíralo bolestí nad jejich odchodem. Ve vzduchu visela otázka: "Kdy se zase sejdeme? A co bude mezi tím? Proto to hrobové ticho ihned po doznění hudby a pak ta bouře nadšení hrozící zbořit tribuny. Sestry musely cvičení opakovat! Poprvé v dějinách sletů se stalo, že se skladba ihned po dokončení opakovala. Vynutili si to ovšem diváci. Byl to poslední a nejsilnější dojem tělocvičné části sletu."

Tolik na dokreslení XI. sletu, který byl dosud největší a nejkrásnější a po němž jsme čekali dlouhých 46 let na další XII.slet - 1994.

1948 - 1968

Po únoru 1948 vznikaly ve všech organizacích a tedy i v Sokole tzv. akční výbory, které měly provést "očistu". Vylučovaly ze Sokola hlavně vedoucí činovníky, které si členstvo svobodně zvolilo a na jejich místa dosazovaly ''pokrokové" členy dle svého uvážení. Starostou ČOS se stal br. Truhlář, náčelníkem br.Penninger. Náčelnicí zůstala sestra Provazníková. Nové vedení ČOS nařídilo provést očistu ve všech sokolských jednotách. U nás stejně jako v jiných jednotách, nenacházel dvanáctičlenný akční výbor důvody k vylučování. Tak se očistných akcí ujaly tzv. "sokolské komise" při výborech Národní fronty. V Libni taková komise vyloučila ze Sokola nebo zbavila funkcí celkem 63 členů pro "záporný postoj k lidově demokratickému řádu naši republiky". Mezi vyloučenými byl na prvním místě jmenován starosta Sokola dr. Jiří Štross, dále redaktor našich Zpráv K. Bíma s manželkou, několik cvičitelů, mezi nimi i br. Ladislav Horáček a také bývalý starosta DTJ František Petráň i s manželkou; kteří do Sokola v dubnu 1948 přistoupili. Mezi ženami byla vzdělavatelka sestra Helena Andrlová, Blanka Holá, vedoucí dorostenek, cvičitelky Věra Dekastellová a další. Vyloučených bylo 51 a zbavených funkcí bylo 12, mezi nimi i náčelník br. Jaroslav Jirák, místonáčelnice Marie Danihelková aj. Ve většině případů to mělo zlé následky i v zaměstnání, např. u br. Jiráka.

Členstvo na vylučování reagovalo tak, že přestalo chodit do cvičení a ze Sokola vystupovalo. Marně se nové vedení snažilo zvládnout situaci stíženou tím, že do Sokola musely vstupovat všechny tělovýchovné organizace.

Pokus o sjednocení tělovýchovy

Košický vládní program z roku 1945 již žádal sjednocení čsl. tělovýchovy. Obnovení ČOS rozpuštěné v r. 1941 bylo dlouho zdržováno odporem komunistů, kteří chtěli hned sjednocení. Proto činnost ČOS mohla začít teprve od ledna 1946. Všechny snahy ČOS o sjednocení nikam nevedly. Teprve poúnorový zákon z března 1948 nařizoval povinné zapojení všech tělovýchovných a sportovních organizací do jednotné organizace, kterou byl Sokol.

V Libni mělo do Sokola vstoupit celkem 15 takových organizací. Byly mezi nimi 2 Dělnické tělovýchovné jednoty (DTJ), také Orel a dále libeňské sportovní, hlavně fotbalové kluby, jako S.K.Meteor, Slavoj, Viktorie, Čechie, Slovan a další (viz.Zprávy 2/1948, str. 6 z května 1948). Většinou jen formálně byly připojeny, neboť většina funkcionářů nepřešla a do nové práce se nezapojila a tedy ani jejich členstvo taky ne.

V roce 1949 se hledala posila členské základny v dělnických organizacích. V Libni byly největším podnikem České loděnice a tak spojením s jejich ROH byla jednota přejmenována na Sokol České loděnice. Prvním předsedou byl dr. Václav Fiala, náčelníkem A.Novotný, náčelnicí M.Pospíšilová.

V roce 1952 vznikají další závodní tělovýchovné jednoty a dávají si jména: Dynamo, Spartak, Lokomotiva a pod. V naší jednotě se ztrácí název Sokol a vzniká Dobrovolná sportovní organizace DSO Spartak Libeň Loděnice. Vlastnické právo na sokolský majetek (sokolovna, letní cvičiště a obě horské chaty v Krkonoších přecházejí v lednu 1954 na Závodní radu skupiny ROH České Loděnice,n.p. (podle zákona č.71/52 Sb). V roce 1955 se tato nová jednota zúčastnila společně s libeňskými školami a ZV ROH Loděnice 1.spartakiády na Strahově. V jednotách vznikaly odbory Základní tělesné výchovy (ZTV).

V roce 1957 vznikl Československý svaz tělesné výchovy (ČSTV). Jednota se opět přejmenovala na TJ Libeň Loděnice. Z majetkové podstaty ROH byly podle zákona č.68/56 Sb. vyňaty sokolovna a letní cvičiště.

Rok 1958 vykazuje veliký pokles členstva až na 1101, z toho 232 žactva. (Srovnáváme s rokem 1945, kdy měl Sokol 2883 členů a koncem roku 1947 dokonce 4201 členů - viz Zprávy 4/1995 str.10). V roce 1960 se konala 2.spartakiáda na Strahově za účasti 135 žáků a žákyň, 96 žen a 18 mužů z TJ Libeň Loděnice. Slavné libeňské loutkové divadla bylo předáno Osvětové besedě v Praze 8: Srncův sál, v němž byla umístěno perfektně vybudovaně loutkové divadlo i se stupňovitým hledištěm (viz naše Zprávy 3/1995) byl přeměněn pro potřeby nového oddílu Umělecké gymnastiky (MG), který sem přivedla Eva Foglová v roce 1961.

V roce 1964 byl založen odbor Kulturistiky, u jehož zrodu stál Štěpán Fuczik.

Na letním cvičišti se začala v akci "Z" přestavba bývalého kuželníku na šatny se sprchami a klubovnou. Akce "Z" vždy znamenala hodně dobrovolných brigádnických hodin, ale také dobrou spolupráci s národním výborem, s odborem výstavby a hlavně s finanční podporou.

O činnosti odboru ZTV vzniklém v roce 1955 nejsou v archivu Sokola téměř žádné zprávy. Také v Památníku stého výročí z r. 1984 toho je velmi málo. Teprve po roce 1968 nalézáme podrobné zprávy hlavně návratem starých sokolů - Věrné gardy do sokolovny.