Historie libeňské sokolovny

            K založení T.J. Sokol v Libni došlo na ustavující valné hromadě dne 26.10.1884. Za starostu byl zvolen obecní starosta Josef Voctář. Cvičit se začalo již 20. ledna 1885 v hostinci „U Deutschů“ a později ve škole. Již třetí rok po založení jednoty vznikl „Fond pro zbudování tělocvičny“. Ale peníze přibývaly velmi pomalu. Díku úsilí tehdejšího starosty jednoty br. Fr. Filipa (poslanec Sněmu Království českého, obecní starší, velkorestauratér atd.) se zdařilo jednání s Pražskou obcí a jednota v roce 1907 získala pozemek. Rozpočet na stavbu sokolovny s městskými lidovými lázněmi po obou stranách a s vnitřním vybavením zněl přibližně na   400 000 K. Od Pražské obce jednota dostala příspěvek 65 000 K. Další prostředky na stavbu byly získány z výtěžků různých akcí (Šibřinky, lidové zábavy, divadelní představení, veřejné akademie) a také díky veřejným sbírkám a darům od organizací i jednotlivců.

            Rozlehlá budova pro libeňský Sokol podle návrhu architekta Emila Králíčka byla provedena v letech 1909-1910 firmou Matěje Blechy ve stylu geometrické secese a stala se jejím vrcholným dílem. Hlavní průčelí tvoří dvojice věží, mezi něž je vetknut rizalit s balkonem podpíraným čtveřicí atlantů (sochaři Karel Pavlík a Antonín Odehnal), nad rizalitem je umístěno rozměrné půlkruhově zaklenuté okno a nad ním trojúhelníkový štít zdobený geometrickými ornamenty provedenými technikou kolorovaného sgrafita. Na průčelí se objevuje motiv vodorovných kanelur. Velkoryse je řešena i vnitřní prostorná schodišťová hala.

            Základní kámen byl položen 10. října 1909 a za deset měsíců dne 14. srpna 1910 byla budova otevřena slavnostní sokolskou akademií.

            V průběhu válek byla sokolská činnost přerušena, za 1.světové války byl v sokolovně zřízen vojenský lazaret a v roce 1941 byla budova opět zabrána - tentokrát na skladiště leteckého materiálu.

            V červenci roku 1945 sokolové začali s velikým úklidem, byla vyměněna původní osvětlovací tělesa, nová elektroinstalace, opravena střecha, nově vymalováno a začalo se opět cvičit.

            Období v letech 1949 – 1989 bylo pro sokolovnu žalostné. Prováděly se jen nejnutnější opravy a sokolové získali budovu zpět ve velmi špatném stavu.

            Od roku 1990 po znovuobnovení sokolské činnosti  byla uskutečněna oprava fasády, střech a střešních teras. Sokolovna disponuje třemi sály. Velký Strnadův o ploše 297m² + 2x105m² (tzv. lodě) a dva menší, Alšův s 113m² a Srncův se 132m².

 Dne 13. srpna 2001 byla budova sokolovny prohlášena za kulturní památku a právem se řadí mezi nejkrásnější stavby  Libně.

Sepsala Iva Duchačová, 15.6.2006