JILM a Sokol, Sokol a JILM

Vzpomínání Jirkana - zakládajícího člena a dloholetého dnes již bývalého hlavního vedoucího

Ono je to docela svázané, protože všichni vedoucí a většina členů byla v Jilmu a zároveň dělala cvičitele, či chodila cvičit jako žáci.

Moje úplně první vzpomínka na Jilm? Bylo to začátkem února 1982 v klubovně na Korábě, kdy jsem vyslechl od kamarádů něco o měsíčninách a že mám ze dřeva vyřezat nůž.

 Ale to vše mělo samozřejmě delší předehru. Jako tříapůlletý špunt jsem začal na podzim roku 1973 chodit do cvičení předškolních dětí, za tři roky jsem pak přešel do mladších žáků. Čekali jsme v šatně, lezli jako opice po stěnách klecí (ty jsou tam ostatně dodnes) a tu přišel starší pán a klidně, ale důkladně nás za to vypeskoval. Tak to je moje první vzpomínka na Františka Kodla. Tak nějak samozřejmě se mezi dětmi i rodiči říkalo – jdu cvičit do Sokola – my malí jsme nevěděli, co to znamená, ani to, že Sokol vlastně neexistuje. Cvičilo se pod vedením Františka Kodla (ještě před 2. sv. válkou aktivní Libeňský Sokol, pozn. red.), šikovnější začali chodit na závody v gymnastice a také se někdy v roce 1975 začalo jezdit na výlety – pamatuji Český ráj, hrad Kost, les Řáholec a další.

Pak se v Libni objevil další cvičitel Zdeněk Lauschmann a začal pořádat dobrodružnější výpravy a v létě 1981 uspořádal první tábor starších žáků v Chřenovicích (tam Jirkan ještě nebyl, pozn. red.). Celotáborová hra byla postavena na motivy příhod Kapitána Foxe a program byl inspirován Zdeňkovou zkušeností z oddílu Pražská Dvojka, kterou vedl sám Jaroslav Foglar.

Zdeňkovy výpravy pokračovaly v jakési ustálené partě a v říjnu Zdeněk přichází s novinkou: což takhle založit turistický oddíl a mít vlastní klubovnu? Nápad byl radostně přijat a začalo se s pracemi. První klubovna oddílu byla vybudována z bývalé šatny a skladu u volejbalových kurtů na Korábě (mezi školou, hřbitovem a tehdejším zahradnictvím). V prosinci 1981 proběhla vánoční nadílka, v lednu 1982 začal Zdeněk rozdávat přihlášky a 1. února 1982 byla první schůzka oddílu JILM (JILM = Junáci Indiánské Lesní Moudrosti; taky je to strom se zvláštními nesouměrnými listy).

Řada schůzkových aktivit, které znají dnešní jilmáci, se objevila už v té době (měsíčniny, Děd Vševěd, Všeuměl, Oddílový pokřik, Zlatý zákon, Sedmička dobré vůle, Písničky, Bodovací arch s pravidelným každoměsíčním vyhlašováním).

Udržet provoz klubovny bylo dost pracné. Byla spousta brigád, kamna spotřebovala spoustu dřeva (v zimě jsme museli horečně topit, abychom v té dřevěné boudě neumrzli), znovu se natírala klubovna (s jilmovým listem do ulice), čistilo se hřiště i zarostlé okolí.

Přesto jsme byli z klubovny nakonec odstraněni a před Vánocemi 1985 se oddíl přestěhoval do Mezihoří, kde též byla tělocvična Meteoru a kde kdysi trénovaly košíkářky. Bývalá šatna se stala naší klubovnou až do září 1991, kdy jsme se přestěhovali do sokolovny.

Vývoj programu

Klubovna vždy byla a i nyní je vyzdobena spoustou trofejí, výrobků do bobříků, vlastními bobříky, jednu stěnu zaujímají pamětní lístečky (po každé výpravě se již od založení oddílu kreslí pamětní lísteček, který obsahuje datum, název výpravy a charakteristickou kresbu k výpravě se stahující – kluci si jej pak lepí do svých „pracáků“). Na další stěně je knihovna s knihami a kronikami a hned vedle Prkno členů – fotografie všech jilmáckých táborníků se jménem, přezdívkou a táborovým číslem. 

Jilm má spoustu tradičních akcí. Ještě před založením oddílu se započala tradice Vyzvědačů a Vánočních nadílek a k nim přibyl Mistr uzlování (oddílový přebor ve vázání uzlů), Mistr signalizace a Boj družin (přebor v tábornických dovednostech).

V oddíle také vznikly vlastní písničky – v 80. letech byl dvorním textařem Kája a hudbu dělal Zdeněk. Do dnešních dní zůstal megahit Moranova (pojednávající o jednotlivých členech oddílu). Moranova písnička je neustále doplňována o nové sloky. Z dalších pak třeba Lupič Kruťák, Jitro, Noc v táboře, Brok Bernardýn, a táborové parodie na mnoho známých trampských odrhovaček.

Program výprav také narostl z původních pěších výletů o cyklistické výpravy, vodácké akce, Jarní a Podzimní Výlety Libeňského Sokola, zimní táboření a lyžařské výpravy. Vznikla také Aprílovka - výprava konaná okolo 1.dubna se spoustou nelogických úkazů a aprílových překvapení. 

Od počátku byly důležitou (a hlavně nutnou) součástí programu brigády – jednak u kluboven a posléze u sokolovny, pomoc při pořádání sokolských akcí (Běh strmý, Akademie, Šibřinky, Dětský den) a také brigády, které jednak přinášely užitek okolí a jednak peníze do oddílové kasičky. Pět let jsme jezdili na lesní brigády do Klánovic, ve spolupráci s Ochránci přírody jsme se starali o chráněné území Prosecké skály a nějakou dobu jsme udržovali část modré turistické značky ve svahu nad Draháňským údolím. Kromě toho jsme sbírali bezinky a šípky a stále sbíráme sběr.

A proč to vše? Od Meteoru jsme kdysi dostali 12 podsadových stanů a pár prken a to bylo vše. Veškeré táborové vybavení bylo nutno buď získat zdarma starší od různých dárců a nebo koupit. A také své touhy jsme měli, a tak jsme již v roce 1984 mohli koupit stanovou látku a Roman s Jírou ušili naše první tee-pee; postupně přibyla další dvě. V devadesátých letech se objevily granty a tak jsme si mohli dovolit koncem devadesátých let nové celty na podsadové stany, již třetí generaci týpek a pár dalších vylepšení.

Tábor dnes

 Po celoroční činnosti přijde tábor. Ten si ovšem musíme napřed postavit. Kosou nebo strojově posekat louku, odvézt trávu, postavit kuchyň, stany, týpka, sklípek, zásobák, stožáru, bránu, dřevníku, slavnostního ohniště, latríny. To trvá dva a půl dne. Pak se rozběhne vlastní tábor. Na táboře máme zpravidla kolem 15 kluků a 5 vedoucích, kteří se znají z celoroční i víceleté činnosti. Kromě nutných činností – uvařit, umýt nádobí, připravit palivové dřevo, přivézt pitnou vodu, v noci hlídat – tvoří páteř programu Táborová hra, jež je často vyvrcholením hry celoroční. Za tábor bývá 10 až 15 úseků, ve kterých znovu prožíváme dobrodružství našich hrdinů. Úseky jsou denní i noční. Všichni jilmáci znají kultovní chodící úsek Za poklady města Maracaibo, a jistě dělali kárku, vodní mlýn či šibenici. Individuální činností je lov bobříků (bývá jich 8 a mají za cílů rozšířit dovednosti kluků oblastech od odvahy a tělesné zdatnosti až po znalosti přírody a umění). Každý ulovený bobřík je opravdu cennou trofejí.

Kromě toho hrajeme drobné ranní hříčky, dvě družstva měří své síly ve fotbale, ufíjené, softbalu. Každý den se za každého počasí chodíme koupat, abychom získali Modrou stuhu, posilujeme atd.

Chodíme též na táborové výpravy – nejprve to byly dvě za tábor, posléze tři, od roku 1987 se prostřední z nich nazývala „24“, protože trvala od půlnoci do půlnoci. „24“ se posléze změnila na „48“ a nyní opět pořádáme „24“, ovšem vycházíme večer, jdeme část noci, pak se chvíli vyspíme a ráno pokračujeme a večer dojdeme zpět do tábora. Cíle jsou vždy velmi atraktivní (Litomyšl, Pálava, Jeseníky, Moravský Kras). Taky se těšíme na tradiční zahajovací hru Na středověk, na oblíbené noční a drsné Osvobozování zajatců, na táboráky, na večerně-noční posezení v jídelně s kytarou či při čítandě.

A co si přát do dalších let ?

Aby byli stále k mání dostatečně zapálení a oddaní vedoucí, aby bylo dostatek kluků, kteří budou chtít něco zajímavého podnikat. Máme zavedená různá hesla a citáty, sem se hodí tyto tři:

Čas máme na to, na co si ho uděláme.

Chtít je práce, vůle bolí.

I ta nejsnadnější věc se ti bude zdát obtížnou, budeš-li ji dělat nerad.

Myslím, že pokud se k sobě budeme chovat podle Zlatého zákona (Jednej s každým tak, jak bys chtěl, aby on jednal s tebou.), nebude mít Jilm s dalším bytím žádné starosti.

Loučím se s Vámi oddílovým pokřikem :

Co má cenu – něco umět

A co dál – nemít strach

A co ještě – držet slovo

A to hlavní – vědět , co je kamarád

zakládající člen Jiří Novák – Jirkan 10