T.J. SOKOL Praha - Libeň

Cvičitelé ani sokolští činovníci to neměli v těch dvacátých letech; po první světové válce, lehké. Členstva, dorostu i žactva stále přibývalo a tělocvičné sály v sokolovně nestačily. Od roku 1921 se cvičilo také ve školních tělocvičnách v gymnáziu, v chlapecké škole proti zámku a v dívčí škole "Libušině". Správní výbor se rozhodl přistavět další sál nad pravou lodí sokolovny, t.j. dnešní Srncův sál. Byla vypsána půjčka na 5 let. Od 465 členů, dorostu i žactva se vybralo 98 000 Kč (zaokrouhleno). Dary od 558 čIenů vynesly 45 000 Kč. S přístavbou se v létě začalo a za půl roku se sál za 163 000 Kč již používal. Tak rychle a dobře pracoval tehdejší výbor. Starostou byt JUDr. Norbert Zavadil, jednatelem Ludvík Schötter, dobrovolný, neplacený činovník, který např. v roce 1922 vykazoval 2960 dopisů přijatých a odeslaných (mimo pozvánky na schůze, na sokolské sliby apod.). Dělme to 365 a vyjde nám na den 8 dopisů - při 17 řádných schůzích výboru za rok to znamená vybrat to nejdůležitější ze 174 dopisů pro jednu schůzi. Všechno se stihlo - nebyla televize!

Cvičitelský sbor mužů měl od r.1922 nového náčelníka Vojtu Vacína (zemřel r. 1942 v koncentračním táboře). Staral se o zkvalitňování cvičitelského sboru, stejně jako dřívější náčelníci. Po každém pravidelném cvičení mužů - třikrát v týdnu - byla půlhodinka cvičitelského sboru. Stejně nutná byla účast cvičitelů na měsíčních schůzích. Všechno nové v tělovýchově se rychle zavádělo i v Libni. Např. cvičení a pobyt v přírodě a hlavně prostý tělocvik (atletika) a hry. V roce 1921 zakoupil výbor 8 amerických stanů, míče a tábornické potřeby a už se konalo první táboření 22 žáků celý týden na Moravě v okolí Macochy. O rok později trávilo žactvo několik prázdninových týdnů s bratrem Malým (tatínek M.Kodlové) a dalšími cvičiteli v hájovně "Na kopě" u Kostelce nad Labem. Příští rok to byly Soutice u Vlašimi, kde po 4 týdny si 46 dětí užívalo hezké prázdniny zase pod vedením bratra Malého. Prázdninové osady se tak vžily, každý rok se opakovaly.

O koupání ve Vltavě a výcvik v plavání se staral cvičitelský sbor. Výbor si pronajal na libeňském ostrově tzv. Špičku s přístupem přívozem za ústím Rokytky do Vltavy. Mnozí ještě dnes vzpomínají, jaké to tam bylo pěkné. Tehdy Vltava nebyla ještě regulovaná, voda v ní byla čistější a nebyla tak studená jako dnes bývá.

Budování letního cvičiště

Ve dvacátých letech vzrostl všude zájem o prostý tělocvik a hlavně o hry. Cvičitelský sbor vedený náčelníkem Vacínem podal výboru návrh na zajištění pozemku a zřízení letního cvičiště na svahu pod zámeckým vrchem. Část pozemku tehdy patřila Pražské obci a byla nám pronajata bezplatně. Druhá část byla majetkem továrny Grab a synové, pozemek nám pronajala. Na tak důležitý podnik bylo třeba svolat mimořádnou valnou hromadu. Ta však nepochopila důležitost letního cvičiště, zalekla se nákladu, povinné členské daně i pracovních povinností a návrh neschválila. Souhlasila však s tím, že cvičitelské sbory provedou potřebné odkopávky i přemístění zeminy (přes 4000 m3) zdarma a že se za pomoci věrných starších členů postarají také .o úhradu nutných nákladů. Byl to veliký a těžký úkol, před kterým couvla valná hromada jménem 1875 dospělých mužů a žen. Byla to osobnost Vojty Vacína, která strhla do práce všechny cvičící i s dorostem a byl to bratr Karel Besser, náměstek starosty, který se stal prvním předsedou "Staré gardy", založené 25.července 1923 a která dokázala pokrýt všechny výdaje s letním cvičištěm. Byli to ti Sokolu nejvěrnější.

V neděli 6.května 1923 se začalo rodit naše letní cvičiště. Krumpáče, lopaty a kolečka, všechno vypůjčené a všeho málo; alespoň ty první týdny a měsíce. Nadšení bylo veliké. Muži odpracovali 12 452 hodiny, nejpilnější byl bratr František Pek, odpracoval 462 hodiny. Pomáhalo i 175 žen; 193 dorostenců a dorostenek a všichni dohromady odpracovali 16 764 hodiny. Konečnou planýrku prováděli odborní dělníci. Naši, převážně starší členové, zhotovili všechny železobetonové sloupky na dřevěnou ohradu. Byla postavena dřevěná tribuna a kůlna na nářadí. Domek pro sokolníka byl zadán stavební firmě. Na jaře byly všechny práce dokončeny a 29.června 1924 bylo letní cvičiště slavnostně otevřeno a Starou gardou předáno k užívání. Odpoledne se tu konalo Veřejné cvičení všech složek jednoty.

Firmě Grab a synové jsme platili deset roků vysoké nájemné. Chtěli jsme pozemek odkoupit, firma však požadovala 1000 000 Kč. Jakou cenu by mělo dnes? Teprve v roce 1933, když Pražská obec převzala pozemek do svého vlastnictví, jsme oba pozemky koupili a cvičiště bylo opravdu naše. Pak došlo k další definitivní úpravě cvičiště a vydání 250 000 Kč bylo kryto povinnou daní 12 Kč pro člena ročně a 6 Kč pro dorost a žactvo po dobu 5 roků.

Od té doby se začalo v libeňském Sokole dařit lehké atletice a hrami zejména házené, později i odbíjené. Od roku 1924 se konaly na našem "letním" v září celopražské závody lehkoatletické a soutěže v házené. Na prvních startovalo 156 mužů a 94 dorostenců, dále ženy a dorostenky. Házené se zúčastnilo 14 družstev dorostenců. Slavné podzimní libeňské závody, na kterých startovali i význační atleti jako Evžen Rošický, Kněnický, Dostál, Hron, Chmelík aj., z našich to byl MUDr. Svatoš, který reprezentoval naši republiku i za hranicemi.

VIII.všesokolský slet - 1926 v Praze - na Strahov

Ten už mnozí z nás dobře pamatují. Cvičili jsme na něm jako dorost nebo žactvo a ti nejstarší jako členové nebo členky.

• Na sletové dny žactva 13.června vysílá Libeň 128 žáků a 136 žákyň. Do závodů na chůdách se dostal mezi 5 nejlepších náš žák Karel Jeřábek, jakožto vítěz za župu Barákovu.

• Sletové dny dorostu 27.a 29. 6. Z Libně cvičilo '72 dorostenců prostná, 7 dorostenců bojovém závodě družstev a 4 jednotlivci v pětiboji. Donesli 1 plaketu a 6 diplomů. V závodu zvláštním se vyznamenal dorostenec Moravec. Byl prvním ve skoku dalekém s místa (310 cm) a druhý ve skoku vysokém s místa (114 cm). V běhu rozestavném (štafetě) bylo naše družstvo třetí. Dorostenky závodily v odbíjené a ve štafetě. Prostná jich cvičilo 69.

• Ve hlavních sletových dnech:

• 3.7. cvičilo naše žactvo a dorost ve velkém počtu.

• 4.7. cvičilo 126 mužů prostná a 46 starších mužů s tyčemi,a dále 111 žen prostná.

• 5.7. nastupuje 40 našich mužů v čele proudů a 73 žen na prostná

S ubytování 2614 mužů a 1227 žen v libeňských školách se staralo 26 našich členů. Na celonoční hlídání sokolského stadionu na Strahově jsme 12.6. vypravili 54 mužů.

Nebudeme všechny slety takhle podrobně popisovat - nelekejte se. Ale aspoň na jednom musíme ukázat, kolik práce dají jen ty sletové dny a kolik práce a námahy ta stojí před sletem.

Po sletě organizoval Sokol v Libni své každoroční podzimní lehkoatletické závody a soutěže v házené, zúčastňoval se dalších sokolských podniků v Praze i mimo Prahu, obsazoval rozestavný běh Praha - Mělník a hvězdicový závod k 28.říjnu. Připravoval na přání rodičů taneční hodiny pro náš dorost, pomáhal s besídkami dorostu, pro žactvo zařídil loutkové divadélko a vyvíjel a vymýšlel novou a novou činnost.